Váš osobní agent.

Každá druhá interní otázka začíná slovy „Hele, nevíš náhodou…“ – a vytrhne někoho z práce na 23 minut.

Otázka jde na asistenta. Odpověď přijde ověřená, se zdrojem.

Šéf denně odpovídá na stejných dvacet otázek, protože všechno má jen v hlavě.

Jednou zdokumentováno, tisíckrát zodpovězeno – i když jste na dovolené.

Učni se „hloupou otázku“ potřetí zeptat neodváží – a raději udělají chybu.

Asistenta se člověk ptá bez ostychu. Tolikrát, kolikrát chce.

Ve dvě ráno není mistr k zastižení – směna improvizuje.

Pokyny a postupy při poruše jsou k dispozici nepřetržitě. Asistent nemá pracovní dobu.

Pracovní pokyn existuje jen v němčině – část týmu mu rozumí jen zpola.

Znalosti udržujete jednou v němčině, odpověď přijde v jazyce tazatele.

Noví lidé v prvních týdnech položí sto otázek – právě těm kolegům, kteří nemají čas.

Nový se ptá asistenta. Procesy, šablony a odpovědnosti jsou připravené od prvního dne.

Kolega, který už třicet let „prostě ví, jak na to“, odchází do důchodu.

Jeho znalosti se předem strukturovaně zaznamenají – a zůstanou k dispozici, i když je pryč.

Referentka je nemocná, zákazník volá – nikdo její případ nezná.

Zástup se zeptá asistenta na zdokumentovaný postup. A je práceschopný, ne jen přítomný.

Nikdo neví, co tým vlastně neví – dokud se nestane ta drahá chyba.

Nezodpovězené otázky se stanou seznamem mezer: vidíte černé na bílém, kde znalosti chybí.